Spolu s kamarádama ze školy působí v garážpopových The Limes, ale letos vydal taky sólové EP Cold Cold Nights pod minimalistickým a nevygooglovatelným pseudonymem J. Už dřív se mi líbilo, co hraje, ale na konci července jsem ho poprvé slyšel naživo v roli předskokana někoho mnohem slavnějšího a tím koncertem si mě definitivně získal. Hlavně svým decentním a přirozeným projevem při vystupování, z kterého neni ani trochu cítit póza. I proto byl jasnou volbou pro druhý rozhovor Létající ryby.
Jak jsi se dostal ke hraní jako J? Kde to všechno začalo?
Začalo to u mě doma v pokoji, když jsem o vánocích nahrál Bears pt 1. Byla to první písnička, kterou jsem si nahrál celou od začátku do konce sám. Trvalo mi docela dlouho než jsem udělal i její druhou část, kterou jsem přitom už tehdy měl v hlavě. Bears si získali určitou popularitu a to mě motivovalo pokračovat v tomhle „projektu“ (to slovo je strašný) dál. Epilogue a Part II jsem nahrál na chalupě, kde taky vzniklo I've Been Fakin', což byla původně spíš taková sranda, ale zase se to na internetu docela chytlo, tak jsem to tam nechal a vlastně to hraju doteď na koncertech. Najednou jsem si uvědomil možnosti, který mi tenhle způsob skládání a nahrávání dává a udělal jsem pár dalších písniček – Jenny (tu jsme teď dokonce nahráli s kapelou), Night Talks on the Kitchenfloor (tu jsem smazal z BZ a následně nějak ztratil z počítače). Pak jsem si jednou, když jsem doma ležel s antibiotikama, řekl, že nahraju EP (Run From the Town), tak jsem si k tomu sedl a za pár dní jsem to měl. Občas fakt jenom stačí si k tomu jednou sednout, protože nápadů má člověk vždycky dost, akorát je nerealizuje...
Nedávno jsi hrál před Kurtem Vile v MeetFactory. Co jsi si z toho večera odnesl za dojmy?
Koncert snů. Bezvadnej zvuk, spousta lidí, vstřícní organizátoři. Většina koncertů probíhá tak, že musíš neustále tak trochu bojovat o pozornost lidí, který tam jsou třeba náhodou, nebo který tě nikdy neslyšeli. V Meetfactory jsem měl snad vůbec poprvý dojem, že mě lidi opravdu poslouchaj, že jsou přímo zvědaví, co přijde. V takový atmosféře se hraje úplně jinak, najednou ze sebe začneš dostávat opravdu to nejlepší a začneš překvapovat sám sebe.
Neláká tě pořídit si kapelu, která by s tebou vystupovala?
Samozřejmě mě to někdy láká, na druhou stranu J jsem začal dělat právě proto, abych byl sám - abych nemusel s nikym dělat žádný kompromisy. Zrovna v tuhle chvíli mě ale přestává bavit hrát s tim iPodem, takže asi buď začnu hrát s looperem, nebo si najdu bubeníka. Velkou kapelu plánuju tak do dvou let. Ale uvidíme, to jsou všechno jenom plány...
Taky jsem slyšel, že koncertuješ v ulicích v Praze, ale i v jiných městech…
Je to dobrá zkušenost a dobrá brigáda, ale s normálníma koncertama se to srovnávat nedá. Je to spíš taková zábava na odpoledne a dost dobrej způsob jak poznávat města. Ale já moc nejsem pouliční umělec, neumim tak moc pracovat s kolemjdoucíma, aby se u mě zastavovali a tak.
Letos jsi vydal EP Cold Cold Nights, které je podle mě výborné. Co plánuješ dál?
Plánuju další EP, klipy, film, omezit koncerty v Praze a hrát víc po jinejch městech, splitko s Wild Tides na vinylu a turné po Evropě. Když z toho vyjde aspoň polovina, budu naprosto spokojenej. Jo a taky si chci koupit rezonátorovu kytaru. No a ještě bych rád letos odmaturoval a dostal se na architekturu.
Máš nějaké ohlasy ze zahraničí?
Mám - velice pozitivní a jsem z toho nadšenej! Napsali o mně na internetu v Polsku, Francii, Itálii, Anglii, Skotsku, USA, Rusku, Slovensku, Španělsku, Kanadě a to je fakt bezvadný. Pokud dobře rozumim těm statistikám, co poskytuje Bandcamp, tak mě docela poslouchaj i v Jižní Americe. Tyhle věci mě fakt fascinujou...
J
Praha, CZE
bandcamp / facebook / bandzone
koncerty:
22. 9. BIO OKO, PRAHA
5. 10. NOVÁ SYNTÉZA, PRAHA
6. 10. BORO, BRNO
7. 10, HOSTEL, ČESKÉ BUDĚJOVICE
